Obec Dolní Domaslavice

Napište nám   Mapa webu   RSS  

Spolková činnost

ODS

Místní sdružení ODS v Dolních Domaslavicích bylo účelově založeno v srpnu 2002 v reakci na předpokládou kandidaturu mnoha „dříve“ narozených spoluobčanů za ostatní politické stany, zejména ČSSD. Otcem nápadu založit ODS byl Ing. Jan Literák, který svou aktivitou k jeho založení velmi přispěl, sám však z důvodu svého již vyššího věku do strany nevstoupil. V době  vzniku  mělo  5  členů,  sestavilo  plnou  kandidátku  a  v  11-ti  členném  OZ  získalo 4  zástupce včetně starosty obce.

V současné době má 3 členy.

KDU – ČSL Dolní Domaslavice

Po 20 letech byla znovu obnovena politická strana KDU – ČSL Dolní Domaslavice. Předtím to byla organizace Lidové strany, která se v nadějném roce Pražského jary 1968 pokusila vymanit z objetí Národní fronty, z pozadí řízené KSČ. Zakladateli lidovecké organizace v obci byli Josef Obluk, Leo Vrubel a Bedřich Guziur. Místní organizace této politické strany měla 20 členů, věřící katolíky, zaměstnáním zemědělce. Během 10 let měla asi 40 členů. Protože v letech 1968 až 1989  nesměla být na místní kandidátce do voleb, věnovala se především charitativní činnosti, údržbou okolí kostela a fary. Podpořila i veřejné akce v obci, jako stavby obecního úřadu, výstavby vodovodu atp. Místní organizace po Sametové revoluci v roce 1989 přijala nová název Křesťanskodemokratická unie – Česká strana lidová(KDU – ČSL). Její organizace měla 15 členů z řad věřících katolíků.. Od roku 1990 je pravidelně zastoupena v zastupitelstvu obce několika poslanci.

KSČ a KSČM

ČSSD

Organizace byla založena v roce 1945 ihned po osvobození. U zrodu byli tito občané: Fryč Robert, Laš Bohuslav, Grozert Oldřich, Buchta Dominik, Hodný Ladislav, Hodná Zdeňka. Organizace pracovala do roku 1948, kdy byla zrušena o mnozí členové přešli do KSČ.
V roce 1990 byla založena strana znovu, jejím předsedou až do roku 1994 byl Laš Bohuslav, po něm Vašek Ladislav, který v roce 1998 odstoupila a od té doby vede stranu Guziur Jindřich, společně s místopředsedkyní Záškodnou Marií.

ČSM, SČSP

V roce 1948  začíná pracovat Místní skupina ČSM v obci.    Rovněž místní organizace Svazu československo – sovětského přátelství. v Dolních Domaslavicích byla ustavena v roce 1948.

Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ) a Federální dělnická tělovýchovná jednota (FDTJ).

Podnět k založení dělnické tělovýchovné jednoty byl dán ze sousední obce Dobré. Cvičitel, režisér a horník Janša z Dobré založil s dalšími aktivisty ke konci 1. světové války v naší obci divadelní kroužek se 17 členy. Po válce v r. 1919 se uskutečnilo založení tělovýchovné jednoty. Hutník Jan Novák se stal prvním předsedou. Zpočátku bylo hlavní náplní činnosti jednoty cvičení prostných, pořádání schůzí, divadelních představení, přednášek a tanečních zábav.

Po rozkolu dělnického hnutí na levici a pravici přešli všichni mladí jednotáři, až na předsedu, v květnu 1921 do FDTJ. Předsedou nového výboru se stal Rudolf Šotek. V nově založené levicové federované jednotě nastal čilý organizační ruch. Zakoupilo se jeviště, na které zapůjčil 10 000 Kč zástavou domku a pole Jan Skarka. Jednota byla po celou dobu existence ve velmi těžké finanční situaci, mimo jiné i důsledkem splácení těchto úvěrů.

V této době se cvičilo 2 krát do týdne, v létě v přírodě. Do Prahy na Spartakiádu na Maninách vyslala naše jednota 12 cvičenců. Členové vystupovali v mnoha dalších městech, v Domaslavicích a okolí. Největší počet členů jednoty byl 69.
Jak to bylo v této době běžné, kdejaký spolek se věnoval i divadlu. FDTJ v Dolních Domaslavicích nevyjímaje. Tehdy byl totiž jiný životní styl než je tomu dnes. Její ochotníci hrávali divadlo téměř každý měsíc. Nastudovaná představení se pak opakovala v okolních obcích. V jednotě bylo 22 ochotníků, režisérem byl Antonín Pokluda.

FDTJ v D. Domaslavicích v souladu se svým zaměřením vyvíjela i činnost politickou. V období předmnichovské republiky pomáhali členové jednoty rozšiřovat ilegální stranický tisk. Činnost FDTJ trvala 20 let. Její konec souvisel s postupnou fašizací tzv. druhé republiky a pak německou okupací.

Orel

Katolická tělovýchovná organizace Orel byla v Domaslavicích založena v roce 1930. Hned příští rok se uskutečnilo první veřejné cvičení u „Lehnerta“, což je lokalita, která je dnes zatopena vodou Žermanické přehrady. Před veřejným cvičením se vždy členové Orla zúčastnili mše v místním kostele a pak se v průvodu a za zpěvu odebrali na místo veřejného cvičení, které se konalo každý rok. Jak to bylo u podobných spolků obvyklé, i členové Orla hráli ochotnické divadlo, většinou náboženská témata.

TJ Sokol Dolní Domaslavice

Zápis v kronice obce Dolní Domaslavice o založení TJ Sokolu zní: „22. února 1948 na podnět KSČ byla svolána v obcích Dolní Domaslavice a Horní Domaslavice společná porada stran národní fronty o založení TJ Sokol. 23. března 1948 - ustavující schůze TJ Sokol v hostinci  u J. Svěrkoše (Horák) a tam se 4. dubna 1948 konalo první cvičení žactva.“

Po druhé světové válce - v 50. a začátkem 60. let - se cvičívalo v pohostinství „U Adámků“ pod kostelem. Gymnastika, box,… Cvičitelé: O. Sikora, učitel Ladislav Růžička, J. Pavlok, (členové F. Skřížala, A. a H. Guziurovy, B a T. Rojíčkovi, Kocych…) . V r. 1954 byla činnost přerušena v důsledku zbourání budovy a výstavbou Žermanické přehrady. Přirozené centrum obce kolem říčky Luciny tak zaniklo a obyvatele a živnostníky rozdělilo „na kopce“ do D. Domaslavic, Soběšovic a nově vzniklé Lučiny.

V šedesátých letech - 1964 - se dala dohromady skupina pod vedením K. Obluka, jejíž členové (J. Oborný, J. Janša, Z. Janša, P. Postůvka, Harok, Koloničný, K. Skulina) se přihlásili do volejbalové soutěže, kde úspěšně reprezentovali obec Dolní Domaslavice. V areálu hasičské zbrojnice bylo vybudováno škvárové hřiště, tam se zápasy hrávaly.

Činnost v létech 1971 – 1976

Předsedou je František Skřížala, cvičí se tělocvičně ZDŠ 2x týdně. Hraje se kopaná - turnaje okolních obcí (Horská liga, Turnaj přátelství), stolní tenis - ve sklepní místnosti MNV (dnes Mildu), hokej na zimním stadiónu v Havířově.

Od roku 1976 se činnost začala více rozvíjet, hlavními tahouny se stávají Mirek Skarka a Vráťa Skulina (poslanec MNV).
Pořádají se vinobraní, taneční zábavy, je založen oddíl jazzgymnastiky, který vede A. Nevolkovičová, byl organizován I. - XI. ročník vánočního turnaje v badmintonu.

Byl založen oddíl kopané žáků: 1. května 1976 se hrálo fotbalové utkání svobodní - ženatí. Po skončení zápasu se přišel představit M. Skarkovi a V. Skulinovi Alfréd Svoboda. Nabídl založit oddíl kopané žáků, který pak 9 let vedl. Do náležitého stavu se uvedlo hřiště, zhotovily a zabudovaly branky, zajistily finance, bylo provedeno oplocení za brankou na fotbalovém hřišti, vysázeno 50 topolů. Od r. 1976 Probíhá I. - VIII. ročník okresního přeboru staršího žactva se střídavými výsledky (nejlepší umístění -druzí z desíti). R. 1984 se oddíl mladších žáků rozpadl, nenašel se další obětavý trenér, který by v činnosti pokračoval.

14. 5. 1985 Alfréd Svoboda umírá. Pro TJ Sokol obětoval spoustu svého volného času, založil oddíl kopané žáků, který vedl do roku 1981, kdy ze zdravotních důvodů odchází, zasloužil se o výstavbu šaten a klubovny TJ.

Od r. 1977 - 1991 je předsedou TJ Sokol Vratislav Skulina. Začínají se psát zápisy schůzí, kronika. Byla zavedena inventární kniha TJ, propagační skříňka, pravidelně 1 x ročně probíhá výroční členská schůze.

Byla zahájena stavba kabin. Ke konci roku 1976 se v TJ rozhodlo o stavbě šaten a klubovny u hřiště. Nápad byl A. Svobody, V. Mintěl vypracoval projekt a V. Skulina začal shánět peníze a stavební povolení . 17.5.1980 se konalo slavnostní otevření šaten a klubovny, v letech 1981 - 1983 se pak postavilo i antukové hřiště pro volejbal, nohejbal a tenis.

Výčet tradičních sportovních a kulturních akcí z té doby je velmi bohatý:
V zimní sezóně pokračují hokejové zápasy na zimním stadiónu v Havířově, turnaje ve stolním tenisu, šachový turnaj, prvomájová fotbalová utkání svobodní - ženatí, proběhla exhibiční fotbalová utkání: Válcovny plechu - TJ Sokol Dolní Domaslavice (7:5), Dukla Val. Meziříčí - TJ Sokol D. D. (7:2), zápas proti Konzervatoři Ostrava, beseda s hráči Baníku Ostrava, fotbalové turnaje i další přátelská  utkání, minikopaná - turnaje + karneval, turnaj na Lučině, nohejbal,malá kopaná (první ve skupině v r.1987)

Volejbalové turnaje se hrály nejdříve na škvárovém hřišti, byly to přátelské mezi obcemi (př. v Dobré), májový, vánoční, volejbal svobodní - ženatí. R. 1981 založil M. Skarka oddíl volejbalu, muži se přihlásili v r. 1981do okresního přeboru II. třídy soutěže neregistrovaných, kde skončili poslední, volejbal rekreačně hrají i ženy.

Pěší turistika - vandry (do některých oblastí i opakovaně) - Tour de Jeseníky, Malá Fatra, Vysoké Tatry, Slovenský ráj, putování po Oderských vrších, Roháče,… Bulharsko, Slovinsko, jednodenní výšlapy - na Lysou horu či jiné kopce v Beskydech, , 100 jarních km, Frýdlantská padesátka, táboráky, Klondyke (zimní táboření) na Travném a Ropici, zimní turistické výlety do Beskyd, Krkonoš, turistika s dětmi - Lysá hora+ Ivančina,  horolezectví (Kružberk, Kom. Lhotka), Akce Leos - Komorní Lhotka+ žáci.

Od r. 1981 jsou organizovány zimní pobyty na běžkách - chata na Ostravici, Krkonoše-Labská bouda, Jeseníky - Švýcárna, Horní Bečva, opět Švýcárna, Luční bouda, Krkonoše-Výrovka.

ZRTV jazzgymnastika - nastudována Moravská beseda, skladba dorostenky + ženy pro Spartakiády 1980, 1985 a 1990.V letech 1980 a1985 nás reprezentovala vždy 2 členky na Stahově.

R. 1981- 90 Brontosaurus - každoroční akce čištění břehů přehrady u Rybárny, pravidelně probíhají i brigády na údržbu sokolovny a okolí.

V r. 1982 je zaregistrován oddíl vodní turistiky, vedoucí V. Skulina. První výzkumnou objevitelskou vodáckou výpravou bylo sjíždění Sázavy 1981 v počtu 4 vodáci na dvou lodích, v dalších letech následují neckyády u Rybárny, odemykání Olše, sjíždění Lužnice, Luciny (nečekaně dramatické), Vltavy, Odry, Bečvy, Bystřičky, Sázavy, Otavy, Moravy a Divoké Orlice, vodácké velikonoční srazy na Moravici, Kotorský závod branné zdatnosti - vodácký závod na Žermanické přehradě, Prd vid - branné noční závody. Nejdivočejší byly ale rumunské řeky. Svépomocí se vyráběly lodě, loděnice se stavěla v l. 1983-1986. Na poslední vodácké dovolené s Vráťou Skulinou nás bylo 22 vodáků.

Práce s mládeží - sjíždění řek Hronu, Sázavy, Morávky, Vltavy a Lužnice s dětmi, vodácký závod branné všestrannosti mládeže a soutěž o pohár srazu vodních turistů - na Těrlické přehradě, Prd vid…Na Den dětí se připravovala sportovní odpoledne pro žáky ZŠ.

Kultura: Sokolské šibřinky (s vystoupeními oddílu jazzgymnastiky), nejdřív v maskách, později ples vousatých, zástěrkový, bambulový, dudlíkový…(poslední sokolský ples v hostinci „U Bártka“se konal r.1987), letní karnevaly, vinobraní, zábavy, Mikulášská,  májové veselice,…každoročně se organizovaly společnéSilvestry (v budově MNV, na kabinách nebo horách) a oslavy MDŽ, 1. máje - májky, táboráky, smažení vaječiny, 1. pokus Mirka Šamaje o založení trampské kapely, Porty - festivaly trampské hudby, zájezd s hasiči - Lázně Lipová …

Pravidelné cvičení v tělocvičně - pátek ženy, pak muži, před Vánocemi se pak členové scházejí na promítání diapozitivů.
V. Skulina - Tragicky zahynul (24. 10. 1992) při jedné z akcí, kterou spolupořádal. Kamarád, sportovec, vodák, předseda TJ Sokol D. Domaslavice, starosta obce, člověk, který nepoužíval slova „mělo by se, mohlo by se“, ale který dokázal strhnout lidi pro věc.

V r. 1991 dochází ke změnám ve výboru TJ. Předsedou se stává Libor Horkel. V činnosti pokračuje vodácký oddíl, který vede T. Rojíček - velikonoční Moravice, letní sjíždění řek, později výpravy rodičů s dětmi, akce Prd-vid je nahrazena vzpomínkovým táborákem; organizují se tradiční sportovní či kulturní akce jako týden na běžkách v Jeseníkách, Krkonoších, brigády na údržbu klubovny, loděnice, hřiště a okolí; plesy, zábavy a karnevaly; využíván je i kurt převážně pro tenis a nohejbal, hrají se turnaje v malé kopané, stavění a kácení máje už patří k tradičnímu utkání svobodní - ženatí, plný her je i Den dětí aj. Pod vedením Petra Fikoczka je založen fotbalový oddíl mužů - zaregistrováno je a okresní soutěž hraje 14 fotbalistů, o rok později (1992) hraje okresní soutěž i dorost pod vedením trenéra S. Molendy.  Malý „potěr“ pak trénují L. Horkel a Z. Junga. Od r. 1993 probíhá každoročně turnaj neregistrovaných hráčů v kopané - „Memoriál Alfréda Svobody“. Ženy s cvičitelkou J. Štípkovou cvičí aerobik, také muži se scházejí v tělocvičně u rekreační kopané.V letech 1997 - 1999 je předsedou Vladimír Moráň, fotbalový oddíl hraje pod hlavičkou FC Domaslavice. V letech 1999-2001 byl zvolen předsedou opět L. Horkel.V Domaslavicích se po mnohaleté pauze začíná hrát zase volejbal. Nejdřív jen tak, pro zábavu, nyní pod hlavičkou TJ Sokol. Volejbalový oddíl vede učitel Zdeněk Oborný.

Prvním naším měřením sil byl první ročník turnaje „O putovní pohár mikroregionu Žermanické a Těrlické přehrady“v září 2000, který organizují obecní úřady. S překvapením jsme zjistili, že jsme navázali na činnost minulé generace, která podobná přátelská utkání také pořádala a právě domaslavským zůstal v rukou nádherný putovní pohár. Trénujeme 2 krát týdně, účastníme se amatérských turnajů neregistrovaných hráčů (v Hlučíně, Frýdku-Místku, Českém Těšíně, Staré Vsi, Ostravě, Paskově, na Lučině, Dobré…).

K činnosti využíváme tělocvičnu místní ZŠ, rekonstruovali jsme (srovnali, odvodnili, zatravnili) a udržujeme volejbalové hřiště v areálu domu požárníků, do nájmu nám bylo svěřeno i antukové hřiště TJ Sokol, které jsme svépomocí opravili, odpracovali zde 530 brigádnických hodin. Dnes má volejbalový oddíl TJ Sokol Dolní Domaslavice okolo třicítky členů , věkové rozpětí hráčů je od 17 do 50 let.

Pro roky 2002 - 2004 vykonává práci předsedy Jiří Němčík.  Od r. 2002 - fotbalový oddíl FC Domaslavice ukončil činnost pod hlavičkou TJ Sokol, dal se vlastní cestou. Fotbalové družstvo žáků trénuje J. Němčík, v létě pořádá vodácko-fotbalové tábory, každoročně i turnaj v minikopané dětí „O domaslavický pohár“. Přípravku vedou  L. Horkel a D. Dudek.
Vzniká nový florbalový oddíl (jehož předsedou je P. Fikoczek) a rovnou se zapojil do soutěže  Havířovská divize. V soutěžním ročníku 2003/04 nás ve florbalu úspěšně reprezentují oddíly 2 - muži a starší žáci.

Zaregistrován byl i oddíl gymnastiky - vedoucím je A. Čelovská.

Tradičně jsou pořádány plesy, letní karnevaly, páteční kopaná pro muže, pro veřejnost jsou k dispozici tenisové kurty.
Na dvouleté období (2004-2006) byl do funkce předsedy zvolen Luděk Furmančík, jsou schváleny nové Stanovy TJ.                                                                                           

Český svaz žen Dolní Domaslavice

Ustavující schůze Českého svazu žen v Dolních Domaslavicích se konala 8. července 1976. Pro vstup do organizace ČSŽ bylo získáno celkem 24 žen.

Za členky výboru byly zvoleny:
Kavíková Danuše, Guziurová Ludmila, Konečná Jiřina, Lehnertová Marie, Durčáková Dagmar, Janšová Anna a Tomičková Olga.

Členky revizní komise:
Bogdanovičová Anděla, Buchtová Jiřina, Tesarčíková Jarmila.
Jako předsedkyně byla pak zvolena pí. Jiřina Konečná.

První plán práce na II. Pololetí 1976 obsahoval:

- pomoc agitačnímu středisku NF při volbách
- spolupráce s místní organizací SČSP

- ze zájmové činnosti zorganizování kurzu studené kuchyně

V dalších letech byla činnost zaměřena:

- vzpomínat na důležité politické události v zemi

- spolupracovat s ostatními složkami Národní fronty

- ze zájmové činnosti upořádat kurz šití a organizovat různé odborné přednášku, podle zájmu žen
- pro zajištění financí na činnost uspořádat vepřové hody nebo letní karneval

- spolu s Jednotou konat zájezd s kulturně osvětovou činností,

- v rámci spolupráce s SPOZ zakoupit dárečky pro prvňáčky z naší ZŠ

- členky Svazu budou nápomocny při sklizni sena z nepřístupných ploch,

- usilovat o zastoupení žen v MNV

Na členských schůzích bylo iniciováno rozšíření prodejny potravin, zlepšení zásobování potravinami, zahájení provozu elektrického mandlu.Činnost základní organizace ČSŽ i v dalších letech spočívala v organizování zájmové činnosti, jako byly kursy šití, pečení cukroví, dále pak brigády na úklid prostranství před šatnami TJ Sokol, Jednoty, MNV a dalších.

Přibyly další akce jako sběr druhotných surovin – byly nasbírány metráky starého papíru a textilu. Při těchto akcích obětavě pracovaly členky Pindurová Marie, Kusnierzová Marta a další.Organizování zájezdů ve spolupráci s Jednotou bylo několik let za sebou. Zájezdy velmi obětavě připravovala a zajišťovala pí. Bohuška Jungová. Po integraci národních výborů se podmínky pro zájmovou činnost změnily. Přesto se členky Svazu žen zapojily do práce v integrovaném MNV Lučina, např. pí. Oborná, Adámková, Němcová, Vachtarčíková, Martiňáková.Paní Jiřina Konečná vedla tuto organizaci 10 let.Na členské schůzi 1. března 1986 byla do funkce předsedkyně zvolena Hilda Zapletalová.I v dalších letech probíhaly obdobné akce, které se podle požadavků a zájmů členek rozšiřovaly o kursy vyšívání a následné výstavky ručních prací. Byly organizovány zdravotní  přednášky.S dalším velkým úspěchem se setkala akce, na které nám pí. Luňáčková z Ostravy předvedla názornou ukázku vazby suchých květin, kterou jsme pak zorganizovali ještě jednou.Nemalý přínos pro naše občany měly burzy dětského odívání. Na těchto akcích se podílely členky, Pindurová Marie, Janšová Alena, Valošková Květoslava, Bělavová Ludmila.

Z akcí jako byly sběr druhotných surovin a burzy dětského odívání měla organizace dostatečný finanční příjem pro zajišťování svých akcí jako jsou MDŽ a Mikulášské posezení.V současné době jsme odkázány na příjem z členských příspěvků. Přesto v současné době organizace čítá 55 členek a je nejpočetnějším základním článkem v okrese.Výbor základní organizace ČSŽ byl postupně rozšířen na 9 členek, došlo k jeho obměně, ale hospodářka pí Lehnertová pracuje ve výboru a v této funkci obětavě od založení, t. j. 28 let. To zasluhuje uznání a poděkování.Po celou dobu své existence základní organizace Českého svazu žen v Dolních Domaslavicích se její členky podílely na veřejně i společensky prospěšné práci pro naší obec.V závěru je třeba říci, že tuto činnost bychom nemohli vykonávat, kdyby nám jak v minulosti, tak i v současné době obecní úřad a místní hasiči neumožnili bezplatné využívání místností pro naši činnost, za což jim velmi děkujeme.

Pro Dolní Domaslavice jsou doloženy následující spolky, k nimž máme málo dalších informací. Jsou to

Družina čsl. válečných poškozenců

Hospodářský spolek pro Domaslovice a okolí

Místní skupina katolických zemědělců čsl.

Farní Charita

Spolek krojovaných horníků, dříve Sdružení krojovaných zřízenců a horníků

SDH

Nejstarší požáry
O nejstarším hašení požárů a o všem, co s tím souviselo v době před založením hasičského sboru zajímavě a roztomilým způsobem vypráví  J.Skarka. při příležitosti 55 let hasičského sboru v Dolních Domaslavicích.
Říkal, že v naší i sousedních obcích byly veškeré obytné i hospodářské budovy dřevěné, pokryté slaměnými doškami, takže snadno podléhaly požárům. Navíc se svítilo loučemi, později svíčkami a petrolejovými lampami. S otevřeným ohněm se chodilo do chlévů, na půdu, do stodol. I komíny byly často z nepálených cihel, vepřovic. Proto docházelo k častým požárům, kdy budovy vyhořely do základů, kdy se nepodařilo zachránit ani nejdůležitější potřeby ani vyvést dobytek z chlévů.

Tak na příklad v roce 1773 vyhořely farní budovy. Při tomto požáru shořel i farní archiv, který vyprávěl o staré historii naší obce. Podle ústního podání v roce 1866 vyhořely hospodářské budovy velkostatku v Dolních Domaslavicích. Měl je zapálit domkář Damek, který žil v místě, kde dnes bydlí občan Šuška. Damek byl odsouzen na doživotí a jeho manželka, aby uživila své děti, musela chodit žebrotou. V roce 1889 vyhořel na Kocurovicích ,dnes část Lučiny, velkostatek Pavla Ostružky, který stal v místě, kde dnes bydlí Kobělušové. Majitel si sice vystavěl nové budovy, ale tak se zadlužil, že ze zoufalství spáchal sebevraždu. V roce 1893, za faráře Ježíška, vyhořela opět fara, kostel i hospodářské budovy farského statku.
To bylo jen několik případů velkých požárů z konce minulého století, kdy vyhořely celé statky. Počet požárů dřevěných chalup se ani nedá přesně zjistit, nikdo je nezaznamenával, protože byly běžnou událostí.

Protipožární prevence v lidových zvycích

Nedostatečné zajištění proti požárům se snoubilo s řadou pověr, o nichž byli mnozí přesvědčeni, že je to nejúčinnější prevence proti požárům a neštěstím. Například lidé kdysi věřili, že slepičím vejcem, sneseným na Boží narození, to je na první vánoční svátek, dá se lehce uhasit malý požár. Proto takové vejce poctivě uschovávali v domě po celý rok. Také stolu přikládali velkou moc. Vypukl-li v sousedství požár, který ohrožoval střechu, tehdy stačilo otevřít světnici, a tak vítr, jenž jiskrami ohrožoval stavení, se musel stočit. Stolní ubrus z takového stolu se máčel ve vodě a kladl se starými pytli na ohroženou střechu.

Vypukl-li v domě přesto požár, zachraňovalo se, co se jen dalo. Nejhorší to bylo s dobytkem. Ten nikdy nechce za živou moc z chléva. Bojí se ohně a kouře. V takovém případě se pomáhalo všelijak. Stačilo však podle pověry dát jednomu dobytčeti po pysku políbení, které mělo takovou moc, že všechny kusy dobytka ztratily bázeň a strach a bez odporu se daly z hořícího chléva vyvést. Dnes v takovém případě stačí dát dobytčeti hadru přes oči, aby plameny ohně a kouř nevidělo.

Také večerní modlení mělo odstraňovat příbytky od požárů. Strážcem obydlí před požárem se stal svatý Florián. K němu se modlívalo, jeho sošky se umísťovaly do štítu domů. Avšak první, kdo pochyboval o všemocnosti svatého Floriána, byl velkostatek, fara, kostel a škola. Zde se totiž v obci objevily první hromosvody, pokrokové a v podstatě protináboženské vynálezy.

Aby za bouře neuhodil do stavení blesk, rozžíhaly se na stole vysoké svíce, kterým se říkalo hromničky. Také rostlina „hromotřask“ měla zamezit nebezpečí zapálení stavení od blesku. Dětem se přísně zakazovalo hráti si s ohněm v domě, jinak by močily do postele. Aby oheň neškodil, házely se droboty do ohně. Ještě dnes lidé věří, že vyje-li pes s hlavou k zemi, to někdo umře, vyje-li s hlavou vzhůru, to prý bude nablízku oheň. Snilo-li se komu o ohni, to bude jistě v domě křik. Žena, která čekala dítě, nesměla se při úleku z požáru dotknout rukou svého těla, protože lidé věřili, že na tom místě bude mít její dítě po narození červenou skvrnu, které i dnes se říká oheň.

Naši předkové říkali: Sedmkrát se stěhovat a jednou vyhořet, to je jedno. Proto přece nejúčinnějším prostředkem u nich proti požárům byla opatrnost. Proto také bylo zvykem, že každý večer po práci prohlédl hospodář celé stavení, jestli někde nezatlelo.

Hašení před vznikem hasičského sboru

Je samozřejmé, že lidé si vzájemně pomáhali a v rámci možností se proti požárům bránili.

První zmínka o tom pochází z roku 1698. Z této doby, z doby roboty a poddanství, se nám zachovala přísaha domaslavských občanů, která se odbývala jednou v roce v místním kostele. Říkalo se ji „Artikule domaslavské“ a měla čtrnáct článků. V pátém článku se dočítáme: “Dostatečně se vám (poddaným) pod těžkou zámluvou a pokutou naporučuje od vaší milostivé vrchnosti dědičné, aby jeden každý soused ohněm v domě své se vší bedlivostí každého času se opatřiti poručil, aby se žádnému sousedovi skrze jeho neopatrnost škoda nestala. Kdyby ze dvorů panských nebo selských oheň vyšel, čehož panebože zachovati račiž“, říká se v přísaze dále, tehdy mají všichni, „kde se prokáže křik učiniti a k tomu ohni a s konvemi a sekyrami na pomoc běžeti a pod nejvyšší možnosti, pod pokutou a trestem takového ohně brániti a hasiti, protože když vrchnost při takovém neštěstí zachována jest, to potom soud obecní poddaným jistě může něco pomoci a zafedrovati.“ Tolik z přísahy domaslavských občanů.. Poddaným se pod trestem poroučelo, aby ze všech sil pomáhali při hašení statků panských nebo selských. Ovšem o chalupách poddaných není v přísaze ani slova. Tak se zabezpečovala v případě požáru šlechtická vrchnost.

Když vypukl někde požár, “šturmovalo“ se na oheň křikem a zvoněním na jednu stranu zvonu.V roce 1903 vyhořela dřevěná chalupa domkaře Rojíčka na kopci, kde se říkalo „Kympa“. Při tomto požáru se ještě hasilo primitivně konvemi. Občané utvořili dvojitý řetěz, po jedné straně od studně k ohni podávali si plné putny s vodou, podruhé straně zase prázdné ke studni. Tak to šlo tak dlouho, dokud byla ve studni voda. K hašení a zdolávání požárů bylo třeba seker, žebříků, háků, kterým se říkalo „fajerhaky“. Toto nářadí se ukládalo pod střechy nízkých dřevěných stodol nebo pod šestimetrovou šindelovou střížku.. V okolí Frýdku se jí říkalo „ulik“, snad proto, že byla podobná šindelové stříšce, kterou hospodáři chránili své úly před deštěm a nepohodou. Poslední „ulik“ na uskladnění hasicího nářadí stál ještě v v roce 1900 na statku Majera v Horních Soběšovicích, kde bydlel Karel Guziur.

Požár v chalupě chudého člověka, a takových bylo dříve většina, byl úplným neštěstím. Bylo hodně takových lidí, co neměli peněz na zaplacení požárního pojištění, které zvláště u doškových střech bylo až o dvě stě procent vyšší. A chalupníci měli většinu domků krytých doškami. Co pak zbývalo takovémuto chudákovi, když mu chalupa lehla popelem a neměl ji proti požáru pojištěnu? Nic jiného, než se živit žebrotou. Při neštěstí sice dobří sousedé pomohli senem, slámou, zrninami, ale to všechno nestačilo na postavení nového domku nebo stodoly. Nastala teprve bída a hlad u celé rodiny. V takovém případě povolovalo hejtmanství   postiženému chodit dům od domu a prosit o almužnu pro vyhořelé. Žadatel dostal od úřadu knížku s povolením a razítkem hejtmanství a v každé obci se musel předem hlásit u starosty obce.

Stávalo se často, že při požárech přišli lidé i k úrazu. Našli se i zachránci, kteří s nasazením vlastního života se rvali s dravým ohněm o každou drobnost, o každý kousek nábytku a zařízení. Vynášeli z hořících stavení vše, co se jen dalo před ohněm zachránit, na druhé straně však byli i takoví „přátelé“, kteří využívali paniky u ohně a brali vše, na co přišli. Vyhořelý soused byl tak postižen dvakráte, ohněm i krádeží.

Založení a činnost požárního sboru
Vlastním podnětem k založení požárního sboru ve zdejší obci byl požár dřevěného domku hrobníka Barana v Horních Domaslavicích v roce 1907. Tento požár ohrožoval řadu soukromých i veřejných budov v okolí, jako obchod Františka Koláře, dnešní Jednotu, staroupoštu, školu u kostela, faru, samotný kostel i hospodářské budovy. Tu si teprve naši předkové uvědomili, že je třeba novým způsobem zdolávat ničivý živel v obci.

A tak dne 9.ledna 1908 se sešli v hostinci Jana Staška v Dolních Domaslavicích místní občané a na ustavující valné hromadě byl založen první hasičský sbor v obci v počtu 34 členů. Prvním starostou sboru byl zvolen Jan Stašek, hostinský v Dolních Domaslavicích, velitelem František Kulendík, řídící učitel, podvelitelem František Palarčík z Horních Domaslavic, pokladníkem František Kolář, obchodník v Horních Domaslavicích a jednatelem Roman Filípek, správce školy na Volovci. Někteří členové byli ze Zavadovic a Dolních Tošanovic. Proto se usneslo na názvu Sbor dobrovolných hasičů v Dolních Domaslavicích a okolí. . V  této části Těšínska to byl první český sbor v regionu v Dol.Domaslavicích. Z jeho iniciativy a přímé pomoci byly založeny další české sbory a to v Komorní Lhotce, Dobraticích, Hnojníku, v Hor. A Dol. Tošanovicích, Oldřichovicích, Tyře, Řece, Stříteži, Třanovicích aj. Zde mladí členové dolnodomaslavického sboru  spolu působili k založení jmenovaných sborů, ať cvičením nebo jinými akcemi.

Nově zvolený výbor dolnodomaslavické hasičské organizace měl dvě možnosti. Přijat německé velení, a tak mít zajištěnu finanční pomoc proněmeckého hejtmanství, nebo ponechat si české velení a vzíti na sebe celé finanční břemeno, které jistě nebylo malé. Sbor přijal druhou možnost, možnost obtížnější, ale čestnější. Vlastní financování, sami si zajistit potřebné peníze na všechny hasičské potřeby, které nutně sbor potřeboval, jako čtyřkolová stříkačka s příslušenstvím, výstroj a výzbroj pro třicet mužů. Ta v té době stála na 3.600 velice hodnotných rakouských korun. Přitom sbor dostal jako zemskou subvenci jen 600 K. Zbytek chybějících peněz se splácel, jak se dalo. Z darů jednotlivců, z příjmu ze zábav. Aby mohl sbor vyplatit firmě požadovaný obnos za stříkačku, musel si vypůjčit v místní kampeličce i peníze na Jana Staška.
Ruční čtyřkolová stříkačka byla slavnostně dána do provozu již v roce 1908.

Dovoz stříkačky k požárům byl zajišťován koňskými potahy za mírný poplatek sedlákům. Protože sbor neměl pro její uskladnění postaveno hasičské skladiště, byla tato stříkačka nejdříve v umístěna ve školní kůlně, později ve farské stodole a ve stodole pana Sojky. Bylo nutno uvažovat o stavbě hasičského skladiště neboli zbrojnice. Rok po založení sboru, v roce 1909, začalo se stavět první dřevěné hasičské skladiště, ještě bez věže. Pozemek pro stavbu daroval starosta sboru Jan Stašek. Bylo to vedle okresní cesty u domu Hynka Tvrdého, dnes v zátopovém pásmu přehrady. Skladiště bylo postaveno na betonových základech a stálo všehovšudy jen 1.000 rakouských korun. Také tento obnos půjčil sboru na své jméno Jan Stašek. Skoro všechny práce dělali členové zdarma. Před stavbou skladiště došlo ke sporům o místo, kde má stát. Dolnodomaslavští členové je chtěli mít uprostřed své obce, Hornodomaslavští zase chtěli, aby se stavělo na hranici obou obcí, na farských pozemcích. Většina členů však rozhodla ve prospěch obce Dolní Domaslavice.

Za první světové války činnost sboru ochabla úplně, většina členů odešla na vojnu a do války, ve sboru zůstali jen přestárlí, kteří byli přetěžování jinými povinnostmi v obci.

Hasiči za meziválečné republiky
Teprve po první světové válce nastalo zase oživení sboru. Přibývali noví členové z řad průmyslových dělníků. Ti zaváděli pokrokové novoty jako schůze, přednášky, nacvičovali divadlo, pořádali různé kurzy, zájezdy a samozřejmě i taneční zábavy. V roce 1919 měl sbor již 51 členů.  V této době lze pozorovat oživení činnosti sboru na poli kulturním i vzdělávacím. Členové výboru jsou posílání do dvoudenních kurzů pořádaných župní školou v Dobré. Bylo započato s odebíráním odborného časopisu „Hasičské rozhledy“. Zvyšuje se počet svazků v hasičské knihovně. V roce 1923 se hudebníci dechové hudby ze Soběšovic, jejíž kapelníkem byl Alfréd Kičmer, se rozhodli vstoupit do hasičského sboru a vystupovat jako hasičská hudba. Novým velitelem sboru byl zvolen bratr Josef Nogol, neobyčejně schopný člověk. Přičinil se o ustavení družstva žen, první případ v okolí. Přitom byl první návrh na přijímání žen do hasičské jednoty vznesen již v r. 1919 br. Sojkou Dominikem, členem výboru, jinak řídící učitel. V r. 1925 se hlásili první členové do samaritánské stráže. Počátkem roku 1925 se ujal funkce starosty  Völfel Vratislav V roce1927 zvolen starostou Alois Lehnert. na župní hasičské slavnosti hrála hasičská hudba závodního sboru z Lipiny. Slavnost pozdravil okrskový náčelník I. okrskové hasičské župy Těšínské p. Golberger. Frýdecká župa ale nevyslala žádné zástupce. Na slavnosti poprvé vystoupili domaslavští hasiči se sekerkovým cvičením, které mělo neobyčejný ohlas u publika. Sbor měl tehdy 51 členů, z toho 41 činných.

Neuplynulo ani sedm let a hasičský sbor se na své výborové schůzi 22.srpna 1925 rozhodl, že přikročí ke stavbě nového zděného hasičského skladiště. Se stavbou se začalo v roce 1926. Pozemek na toto skladiště daroval za výměnu starého místa Alois Lehnert. I zde se našla celá řada dobrovolných pracovníků, kteří svou prací i materiálem pomáhali stavět. Zemědělci pomáhali svými potahy, dělníci svou prací. Obec Dolní Domaslavice si dala do rozpočtu na stavbu 9.000 Kč na tři roční splátky, hasičský sbor měl z příjmů ze zábav a divadel ušetřeno 15.000 Kčs. Hasičské skladiště bylo postaveno za čtyři měsíce. Velkou většinu prací prováděli místní občané. Zednickou práci vedl Nogol Josef, tesařskou Špok František. Celkový náklad na stavbu činil 26.143 Kč 59h. Slavnostní otevření požární zbrojnice se konalo 29.srpna 1926 za účasti sborů z místa i okolí a  mnoha  místních obyvatel. V roce 1928 byla do zdi zasazena pamětní deska obětem první světové války.

Za první republiky bylo v obci i v okolí mnoho požárů. Nebylo tudíž divu, že stará ruční čtyřkolová stříkačka již nevyhovovala a opotřebovala se. Proto často místní sbor uvažoval o zakoupení motorové stříkačky. Až na výroční členské schůzi dne 31.ledna 1937 se členové sboru usnesli, že zakoupí novou motorovou stříkačku v ceně 16.000 Kč. Protože sbor měl na hotovosti jen 8.651 Kč, rozhodl se na zbytek učinit půjčku na jméno Dudek Josef a Koběluš Josef.Slavnost předání motorové stříkačky připadlo na den 14.srpna 1938, kdy se oslavovalo i třicetileté trvání požárního sboru, za početné účasti místních občanů a okolních hasičských sborů. Místní sbor měl tehdy 28 členů. Když byla slavnost v nejlepším, strhl se nad krajem silný liják, ale slavnost nenarušil. Sbor si zajistil dva sály, kde se v zábavě mohlo pokračovat.

Hasiči se však z nové stříkačky dlouho netěšili. Jen dva měsíce. Přišel zábor regionu Polskem, rozdělení obce novou státní hranicí s Polskem, později s Německem.

Hasiči za polského záboru a za německé okupace
Činnost hasičského sboru však za druhé světové války nebyla žádná. Okupanti se sice pokoušeli požární sbor v obci utvořit, poslali do obce pro ně i vojenské helmy, ale nadarmo. Pro odpor našich občanů k založení nedošlo. Staré hasičské nářadí pro celou dobu války pečlivě opatroval Karel Buchta s nadějí, že ho po osvobození bude zase třeba. V západní , české části obce vyvíjel hasičský sbor větší činnost. Byla zakoupena nová motorová stříkačka v roce 1940 a u hospodářské budovy Štěpána Bártka v Kocurovicích bylo přistaveno s pomocí občanů provizorní hasičské skladiště.