Menu
Obec Dolní Domaslavice
Dolní Domaslavice
Oficiální stránky obce Dolní Domaslavice

Kultura

EFEZ

efez logoOd roku 1977 provozoval svou činnost hudební soubor "EFEZ" pod záštitou  Osvětové besedy Dolních Domaslavic. Jeho počátky pamatuje snad jen starší generace. Skupina byla založena Františkem Jungou, který s několika přáteli hrál na místních akcích.


Po zrušení Osvětové besedy se všichni členové skupiny EFEZ stali podle daných nařízení soukromými podnikateli a jeden rok působili pod křídly hudební agentury ALLEGRO z Horních Domaslavic.
Ačkoli je to od založení kapely již 27 let, skupina i přes různé personální změny existuje a hraje. V roce 1991 převzal funkci kapelníka Františkův syn Ladislav. Ten spolu s bratrem Zdeňkem a kytaristou Petrem Romanem pokračovali a svou projekcí zpestřovali vesnický život. V průběhu let se k muzikantům připojil i Lukáš Chlebek hrající na klávesy. V roce 1998 Petr Roman kapelu opustil a půl roku na to se osamostatnil i Lukáš, který v kapele působil 5 let, a který si díky získaným zkušenostem založil svou vlastní kapelu.


Na přelomu tisíciletí došlo k dalším změnám, po kterých se kapela stabilizovala do tohoto složení:

Ladislav Junga- baskytara, vokál,

Zdeněk Junga - bicí, zpěv,

Anička Jungová - klávesy, zpěv,  

Zbyněk Pniok - kytara, vokál.


Kapela EFEZ hraje na letních karnevalech, plesech, svatbách a při různých slavnostních příležitostech a stále se těší přízni svých fanoušků.

fotofotofoto

 

Ochotnické divadlo

Dosti bohatý byl kulturní život v Dolních Domaslavicích. V druhé polovině 20. století byla obnovena činnost ochotnického divadla, zajíždělo do obce Vesnické divadlo z Prahy a Těšínské divadlo. Přednášky konali lékaři i soudci z lidu, pořádaly se estrády a pásma k různým oslavám. Bylo zřízeno nové kino.

1955 z Jiráskovy hry Kolébka - hrají členové ČSM a učitelského sboru1955 z Jiráskovy hry Kolébka - hrají členové ČSM a učitelského sboru1955 z Jiráskovy hry Kolébka - hrají členové ČSM a učitelského sboru

 

Kino

1974 - Kino v nové budově MNVMateriálními dary i brigádnickou pomocí občanů a náklady 30 000 Kčs bzlo vbývalém Lehnertově hostinci vybudováno kino. O vybavení kina včetně promítacích přístrojů se zasloužil ředitel školy Alois Gibala, stolařské a tesařské práce provedl František Špok z Kocurovic. Dne 2 března 1952 byl promítnut první film D.S.70 nevyjíždí. V roce 1957 se začalo budovat kino v sále hospody u Bartků a 12. ledna 1958 byl zahájen provoz. Každá projekce se těšila velkému zájmu, během sledování filmu si mohl každý objednat vychlazené pivo, dokonce někteří z hostů kouřili.


Při stavbě budova místního národního výboru pamatovali také na moderní klimatizovaný kinosál s širokoúhlým kinem. Kino bylo početně navštěvováno místními i přespolními, o promítání filmů se starali Albín Duda, Bronislav Očadlý, Václav Weissmann.

 

Kino přešlo v roce  1991 pod správu obce, podařilo se jej provozovat až do 31. 10. 1996, kdy se uzavírá velmi populární kapitola v dějinách naší obce.

 

Knihovna

Kolem roku  1903  se začaly půjčovat první pokrokové knihy a časopisy v hornickém podporovacím spolku „Prokop“. Po rozpuštění tohoto spolku byla v obci založena „Unie horníků rakouských“, která měla bohatou knihovnu, členové odebírali odborový časopis „Nazdar“ i humoristický časopis  „Rašple“. Knihovníkem spolku se stal Jan Vavříček.


V roce 1907 byla ve Volovci při škole zařízena první veřejná knihovna pro děti i dospělé, knihovníkem byl řídící školy Roman Filípek. Nejvíce si zde půjčovali knihy občané Volovce, Zavadovic i Hradiště. O rok později byl v osadě Volovci a Zavadovicích založen první hospodářský spolek, který půjčoval pro své členy odborné knihy. Bohatou knihovnu měla i dělnická tělocvičná jednota. Knihovnu také vlastnila Matice osvěty lidové, která objednávala pro své členy vlastenecké knihy, každým rokem rozprodávala mezi občany oblíbené „Těšínské kalendáře“. První světová válka zabrzdila kulturní činnost v obci na celé čtyři roky.  


Po první světové válce byly zřízeny v každé obci obecní knihovny. Obce byly povinny každým rokem zařadit do obecního rozpočtu částku na zakoupení knih.


Z volovecké kroniky můžeme například vyčíst, že ve školním roce 1926/27 věnovala místní školní rada obnos 350 korun na zakoupení knih do žákovské i učitelské knihovny. Při záboru části naší obce Polskem v říjnu 1938, se ocitla škola, tedy i žákovská a učitelská knihovna v části spravované polským správcem. Jej učitel Jaroslav Tomášek žádal, aby knihy mohly být z knihovny převezeny do české školy. Žádosti nebylo vyhověno, možná proto bylo mnoho knih během druhé světové války zničeno nebo rozebráno. Podobný osud stihl i školní knihovnu ve škole u kostela, pouze část obecní knihovny ze školy u kostela se osobním přičiněním starosty podařilo převést. Na toto období vzpomíná učitel Alois Gibala v kapitole věnované škole.


Po válce je knihovna nouzově umístěna v budově hasičského skladiště. V roce 1958 byla knihovna přemístěna ze zátopového pásma do budovy č.p. 196 pana Bohuslava Oborného, odtud se stěhuje do nové požární zbrojnice. Od sedmdesátých let má knihovna svůj koutek v budově místního národního výboru. Dlouholetou knihovnicí byla paní Ludmila Buchtová, která byla dokonce prvním odborně vyškoleným knihovníkem v okrese, tehdy těšínském. V současné době je činnost knihovny, snad jen dočasně, pozastavena.

 

Domaslavské muzeum

Místní rodák, Jan Skarka, měl velký zájem o minulost své obce, o kulturu a její projevy mezi lidmi.Přestože těžce pracoval jako horník, hospodařil na své malé usedlosti, vždy si našel chviličku času , aby mohl zajít k sousedům a známým, kde slyšel různé zajímavé zkazky, pověsti i skutečné příběhy. Při tom se dozvěděl a poznal, že je mezi lidmi mnoho různých starých předmětů po rodičích i dalších předcích, které lidé často bezmyšlenkovitě ničili, aniž by si uvědomili jejich historickou cenu. Napadlo jej, že je velká škoda tyto předměty ničit, že by bylo dobré je sbírat a uschovat pro příští pokolení. Sbírky shromažďoval doma na půdě, u sousedů i u známých. Po druhé světové válce  začal hledat, kam by nashromážděné předměty umístil. Příležitost se naskytla v době, kdy se žáci ze staré školní budovy přestěhovali do nové. Uvolněné místnosti byly v roce 1958 dány k dispozici panu Skarkovi a Osvětové besedě. Po zhotovení vitrín a exponátních stolů se obě místnosti rychle naplnily, muzeum mělo 1390 inventárních čísel. Ve sbírkách bylo mnoho i historicky velmi cenných památek, například bible z 16. a 17. století. Muzeum bylo nejdříve otevřeno jako pobočka Lašského muzea ve Frýdku, po pěti letech bylo povoleno užívat názvu “Domaslavské muzeum, kulturní jizba“. V roce 1968 prodává pan Skarka frýdeckému muzeu 319 předmětů, především plastiky,  nábytek, keramiku, součásti krojů a nářadí, pak 927 dalších předmětů (mince, tisky, noviny a jiné) muzeu daroval. Slezskou jizbu dnes připomíná rohový interiér ve vestibulu obecního úřadu.


V obci je řada zajímavých památek. Například neobvyklá zvonice s Boží mukou v Zavadovicích, dřevěná zvonice na Volovci s křížem, kaplička v Kocurovicích, které kdysi byly součástí Dolních Domaslavic, dnes ale obce Lučiny. Řada památek byla zbourána při napouštění vodní nádrže přehrady.


Během 2. světové války, začátkem května 1943, byl zabaven zvon ze zvoničky u Felixe Filipce. Nový stokilový zvon byl zakoupen z dobrovolných darů občanů Volovce, stál 3880 Kčs tehdejší měny a v červnu 1947 byl zvon slavnostně pověšen. Dřevěná zvonice i kříž patří  k nemnoha zachovaným památkám Volovce, vyzvánění zvonu je neodmyslitelnou součástí každého dne.

 

Kronika a kronikáři obce

Obecní kroniky se za Rakouska nepsaly. Pouze kněží na farách psali farní kroniky. První farskou kroniku začal psát v roce 1823 farář Ondřej Prutek, těšínský rodák. V roce 1887 vydal stručný výpis z dějin domaslavského kostela administrátor František Havlas. Teprve za první republiky si volili zástupci obce svého kronikáře, tím prvním se stal v roce 1920 farář Julius Petr.
Kronika naší obce se fyzicky nachází již ve třech knihách a na jejím sepsání se do dnešního dne podílelo osm kronikářů.

První kniha
Jedná se o asi 3 cm silný linkovaný blok formátu A4 o 196-ti stránkách. Popisuje se v ní historie Dolních Domaslavic od prvních, historicky nepodložených domněnek o jejich vzniku (kolem r. 990) až do konce r.1952. Posledních 20 listů bylo ponecháno pro dopsání  významných událostí i nekronikáři, 12 prázdných listů je ještě k dispozici…

Druhá kniha
Tuto kroniku objednal pan J. Š. Záškolný u věhlasného knihaře B. Snopka z Ostravy. Kniha má rozměry 23 x 33 x 5 cm , obsahuje 353 nelinkovaných stran a spolu s albem stála 450,-Kč. Název obce je vytlačený zlatými písmeny do černo-červených desek.
Zachycuje historii naší obce v období let 1953 až 1983. Je nelinkovaná, proto inspirovala malířsky nadaného Jana Štěpána Záškolného  ke krásnému ztvárnění titulní strany kroniky-přenesení zdobení na tzv. truhle, což byl dnes už nepoužívaný kus nábytku, i k dalším kresbám a uměleckému prokreslení začátečních písmen u jednotlivých odstavců.

Třetí kniha
Je rovněž nelinkovaná, má rozměry 31 x 39 x 4,5 cm a 476 stran v červených deskách se zlatými písmeny. Zapisují se do ní události od r. 1984.

 

Kronikáři

Julius Petr
( 13.3.1878 Hnojice u Šternberka - 12.11.1925 nemocnice v Ostravě )
Usnesením obecního zastupitelstva z 20.11.1920 se stal prvním kronikářem obce farář domaslavské farnosti a diecézní soudce ve Vratislavi Páter J.Petr. Členy letopisecké komise byli:
-          Josef Bardoň, rolník na Volovci
-          Vratislav W“olfel, správce školy v D.Domaslavicích ( u kostela)
-          Bohumír Klobouk, správce školy na Volovci

Páter Petr se věnoval se sběru historických materiálu o naší obci a než stačil provést historický první zápis do kroniky, zemřel na perforaci apendixu po pěti dnech léčení v ostravské nemocnici ve věku 46-ti let.


Dominik Sojka
( 9.7.1891 - 25.10.1970)
Usnesením obecního zastupitelstva z 2.8.1926 byl druhým kronikářem zvolen pan D.Sojka, absolvent učitelského ústavu v Těšíně a učitel v Dolních Domaslavicích.
Velmi úhledným rukopisem na 13-ti stránkách začal psát kroniku od nejstarších dějin až do  2. pol. 19. století.


Hlavními zdroji informací byly:

  • brožúrka Františka Havlase, bývalého administrátora Domaslavské farnosti
  • vyprávění Pavla Dudka, 81 let starého rodáka z Volovce
  • zápisky pořízené prvním kronikářem-Páterem J. Petrem


Jaroslav Tomášek
Usnesením obecního zastupitelstva z neděle 10.7.1932 byl zvolen třetím kronikářem pan Jaroslav Tomášek, učitel v Dolních Domaslavicích a později na Volovci.  Hlavním zdrojem informací mu sloužily:

  • Protokolární kniha obce od r. 1881
  • Knížka obecních rachonků od r. 1874

Pan Tomášek pokračoval v dopisování historie obce v 19. století, obohatil kroniku o několik tabulek týkajících se  např. počtu obyvatel hlásících se k jednotlivým náboženstvím. Snažil se zachytit hospodaření obce, zaznamenal první obecní rozpočet a rozvahu. Zajímavé je, že tehdy hospodařily  zvlášť Dolní Domaslavice, Volovec a Kocurovice. Jeho zápisky ( str. 13 až 46 ) končí rokem 1936.


Josef Ženatka
Působil jako učitel v Dolních Domaslavicích. Na stánkách 46 až 50 podrobně popsal pouze  r. 1937, protože po osudném Mnichovu 1938 byl ustanoven učitelem v Polehonci na Hané.


Karel Tyrlík
Původem rodák z Oldřichovic působil jako učitel na nově zřízené dvoutřídní škole v naší obci.. Podrobně zaznamenal na 10-ti stranách nešťastný rok 1938 a jeho zápis končí básní Petra Bezruče „Domaslavice“.
Básník báseň věnoval obrozeneckému knězi Páteru Janu Ježíškovi.


Jan Štěpán Záškolný
( 4.6.1915 Dolní Domaslavice - 29.12.2001 Staré město)
Pan Záškolný byl zdejším rodákem a pracoval jako odborný laborant ve výzkumu v chemické továrně Dusíkárny n.p. Ostrava III. V první knize na stránkách 60 až 152 podrobně popsal události let 1939 až 1952. V druhé knize na stránkách 1 až 34 zaznamenal události do konce r.1957. Protože pan Záškolný bydlel v zátopovém pásmu přehrady, v r. 1957 se přestěhoval do Starého města u Frýdku-Místku. Pochovaný je na novém katolickém hřbitově v Horních Domaslavicích.
Od začátku s panem Záškolným spolupracoval a od r 1955 mu podklady pro přepsání do kroniky připravoval pan Jan Skarka ( 23.6.1895 -8.2.1981 ).                                                                                                                             
Josef Anděl
(8.2.1917 Dolní Domaslavice – 16.10.1993 nemocnice Frýdek-Místek)
Domaslavický rodák narozený na území dnes spadající pod obec Lučina. Od roku 1945 působil na místní škole jako učitel, od roku 1960 jako ředitel. Byl služebně nejdéle působícím kronikářem, zapsal léta 1957 až  1985, kdy nemohl dále ze zdravotních důvodů pokračovat.
Nezapřel učitele kreslení, zápisy v  kronice na úvod let  1957 až 1964 namaloval vodovými barvami obrázek-krajinu nebo budovu vztahující se k zaznamenaným událostem v daném roce.

Milada Palicová roz. Tošenovská 
( 4.3.1950 Dolní Domaslavice  – dosud )
Paní Palicová, pracující jako vychovatelka v místní ZŠ, převzala psaní kroniky v r. 1990 a zpětně zaznamenala r.1986-89. Naše obec spadala  v  té  době  pod  střediskovou  obec  Lučina  a  na psaní kroniky se po  onemocnění  p. Anděla  pozapomnělo.  Její záznamy  končí  rokem  2000.


Stanislava Moravcová ( 31.05.1959 – dosud )
Sedmé zasedání obecního zastupitelstva dne 24.09.2003 zvolilo novou kronikářkou obce p. Moravcovou a členy letopisecké komise p. Helenu Adámkovou, učitelku a bývalou dlouholetou ředitelku místní ZŠ a p. Pavla Postůvku, místostarostu obce.
Novou kronikářku, žijící celý život v D.Domaslavicích a pracující na obecním úřadě jako účetní, čeká kromě dopsání událostí let 2001 až 2003 i citlivé rozhodnutí, jak se vypořádat s pronikáním moderních techniky do tak tradiční oblasti, jakým vedení kroniky určitě je.