Adventisté s.d.
Sbor církve adventistů sedmého dne
Kontakt
Sbor církve adventistů sedmého dne
Vojkovice 74
739 51 Vojkovice
Ing. B.Th. Vlastimil Fürst, kazatel sboru
Web: http://www.vojkovice.net/home.php
Adventisté s.d. tvoří společenství křesťanů s cca 15 500 000 členů sdružených v 51 919 organizovaných sborech v působností ve 205 zemích světa. V současné době provozuji školní zařízení všech stupňů (5 554), nemocnice a sanatoria (162), kliniky (313), domovy důchodců a sirotčince (127), nakladatelství a tiskárny (57), rozhlasové stanice (2 283) a televizní programy (1 681 týdně). Snad nejznámější celosvětovou složkou této církve se však stala humanitární organizace ADRA (Adventistická organizace pro pomoc a rozvoj), která si klade za cíl alespoň malou měrou přispívat ke zlepšování životních podmínek chudých, hladových či nejrůznějšími katastrofami postižených lidí, a to bez ohledu na rasu či náboženské vyznání.
Církev adventistů s. d. se hlásí ke krédu prvokřesťanské církve a velice si váží reformačního procesu reprezentovaného např. Johnem Wyclifem, Janem Husem či Martinem Lutherem. Toto společenství vyrostlo z výše uvedených duchovních proudů, které vyvrcholily pochopením skutečností II: příchodu Ježíše Krista na naši Zemi, který ukončí dějiny hříchu, bolesti a smrti a nastolí novou, věčnou epochu lidských dějin – Boží království. I když v celém tehdejším křesťanském světě můžeme nalézt ohniska zdůrazňování aktuálnosti výše uvedeného příchodu Ježíše Krista, která působila zcela nezávisle na sobě, největší rozmach v tomto směru zaznamenaly USA, kde se ke hnutí reprezentovanému baptistou farmářem Williamem Millerem hlásilo tehdy 4 % všech Američanů. Po celé zemi se kolem roku 1844 začaly utvářet skupiny bohabojných křesťanů z různých, převážně protestantských, církví, které spojovala ryzí víra, systematické studium Bible, poznání, že sobota je biblický den Páně, a přesvědčení, že nastal poslední úsek lidských dějin.
Toto hnutí vyústilo v roce 1863 ve vytvoření církevní organizace adventistů s. d. Členové této církve pokládají Bibli (Starý i Nový zákon) za jediné a naprosto dostatečné pravidlo své víry. Věří, že principy, rady a doporučení obsažené v Bibli nesou punc dopisu Boha jako stvořitele a laskavého spasitele člověku. Z tohoto důvodu by tyto principy měly prostoupit každou oblast lidského života včetně životosprávy, a tak se projevit v celém životním stylu. Nepochybují o tom, že spasení je Boží dar, který si nelze ničím zasloužit. Uvědomují si však, že pravá láska k Bohu se projevuje poslušnosti vůči jeho slovu, a proto se snaží žít v souladu s Božím zákonem. V této souvislosti mají na zřeteli, že může nastat situace, která vyžaduje poslušnost Bohu na úkor poslušnosti lidí. Proto členové této církve byli, a v některých částech světa ještě jsou, všemožně omezováni a perzekuováni. V bývalém východním bloku měli např. výrazně omezen přístup ke vzdělání. Nejkrutější perzekuce byli nuceni snášet za stalinské éry v bývalém SSSR. Jak kruté to bylo pronásledování svědčí následující skutečnost. Statistiky uvádějí, že k výkonu trestu do nejrůznějších nápravných zařízení muselo v létech 1929 – 1952 nastoupit, vyjma prostých členů, přes 3 000 kazatelů a sborových činovníků tohoto společenství. Do svých domovů se však po vypršení svých trestů z tohoto počtu vrátily pouze 4 osoby. Jsou zastánci úplné odluky církve od státu, což důsledně uplatňují také ve finančním zajištění své činnosti. Veškeré mzdové a provozní náklady jsou hrazeny dobrovolnými dary členů.
Na území dnešní České republiky toto společenství působí od r. 1892. Svěcení soboty má v našich zemích hlubokou tradici, která se datuje již od 13. stol. a. l, a proto mnoho lidí bylo ochotno o této otázce přemýšlet. Adventisté v ČR si hluboce váží odkazu křesťanských reformačních proudů, které žily a pracovaly v naší zemi, především pak Jednoty bratrské. Členové právě jmenovaného společenství vynikali svým úsilím o čistý a opravdový život. V současné době má CASD na území naší vlasti kolem 8 000 členů, kteří se scházejí ve 170 sborech a skupinách. Členové tohoto společenství v naší zemi provozuji dům s pečovatelskou službou, středisko korespondenčních kurzů, nakladatelství, rozhlasové studio a teologický seminář. Pořádají rovněž kurz „Za 5 dnů nekuřákem“, protistresový seminář, kurz k upevnění manželského svazku či kluby zdraví.
Adventisté v naší obci byli převážně oni „tiší Země“, o kterých se zmiňuje Ježíš Kristus ve svém slavném kázání „Na hoře“. Prvním adventistou sedmého dne v naší obci byl pan Adolf Žurek. S adventním poselstvím se seznámil kolem roku 1915 při své práci co by horník na ostravské šachtě „Trojice“. Adventisté v naší obci tvořili skupinu při sboru v Mistřovicích a později při sboru v Havířově. V roce 1921 14 členů této církve založilo v naší obci samostatný sbor, který se scházel v prostorách rodinného domku pana Guziura Karla st. Počet členů tohoto sboru zanedlouho dosáhl počtu 47 osob. V roce 1939 se sbor CASD v naší obci Dolní Domaslavice sloučil se sborem Vojkovice, který nabízel rozsáhlejší prostory s větším celkovým zázemím, než nabízely stávající podmínky.
Do dějin obce Dolní Domaslavice se svou službou snad nejvíce ze všech adventistů zde žijících zapsal pan Karel Guziur ml. Narodil se jako první ze 4 dětí Marie a Karla Guziurových. Již jako dítě mohl sledovat obětavou službu svých rodičů při správě sboru, který se u nich léta scházel. Tato skutečnost zřejmě předznamenala úsilí a neúnavnost, se kterou se věnoval veřejně prospěšné činnosti nejen v naší obci, ale i v sousední obci Soběšovice. Vyučil se zedníkem. Po II. svět. válce byl předsedou MNV Soběšovice. Po únorových událostech roku 1948 se stal, ač „nestraník“, předsedou Sdružení dobrovolných hasičů, zahrádkářského a včelařského spolku. Byl rovněž předsedou dohlížejícího výboru Jednoty v Soběšovicích, kde velkou část svého života také k žil.
Snad nejvíce se moc evangelia spolu s adventním poselstvím podepsala na životě pana Františka Vrubla. Tento muž byl známý svým vyhraněným ateistickým světonázorem, a proto byl pohoršením tehdejšímu veřejnému mínění naší obce. Pracoval jako natěrač vagónky ve Studénce. Byl velmi známý jako hudebník na zábavách, svatbách a pohřbech. Jako mladý hoch se zahleděl do své vrstevnice – služebné svých rodičů. Ta si však po přijetí evangelia spolu s adventním poselstvím nedovedla život se svým nápadníkem dost dobře představit. Proto svou situaci přednášela Bohu v nejedné vroucí modlitbě. Po přímém Božím oslovení, které, ač ateista, nemohl nechat zcela bez povšimnutí, se rozhodl popřát přesvědčení své snoubenky více sluchu. Přestože v té době byl nezaměstnaný, po zdlouhavých vnitřních bojích se rozhodl nastoupit stejný životní směr, jako jeho manželka. Ježíše Krista, jako svého osobního spasitele si tak zamiloval, že byl pro něho ochotný učinit jakoukoli oběť. Přestal hrát na zábavách a svatbách. Jako vyučený řezník se vzdal své jediné obživy. Jeho nově nabyté přesvědčení nezlomily ani povodně, které mu v létech 1924 – 1926 zaplavily 3 ha půdy. Bydlel totiž na břehu řeky Lučiny. Během své nezaměstnanosti se naučil plést koše a touto činnosti se živil až do své smrti. Při své práci nemohl mlčet o tom, co pro něho víra v Ježíše Krista znamenala. Byl rovněž jedním ze 2 zakladatelů „Vojkovické dechovky“, která působí ještě i dnes a svou činností se stala známou i za hranicemi naší republiky.
Z prostředí naší vesnice a zdejšího sboru tohoto společenství vzešli 2 kazatelé evangelia. Někteří z nás si možná ještě vzpomenou na jména: Alois Žurek a Ludvík Svrček. Také oni svým dílem přispěli ke získání ztracené naděje a smyslu života nejednoho muže či ženy žijícího v naší zemi.
Přesto, že toto křesťanské společenství bylo v naší zemi v průběhu II svět. války i v průběhu budovatelských let na určitou dobu státním zřízením zakázáno, činnost této církve není v naší obci pouhou historií.Věřím, že praktický život členů tohoto uskupení nejen byl, ale také i bude ku prospěchu obyvatel a veřejného života naší nevelké obce.