Římskokatolická
Římskokatolická farnost Domaslavice
Kontakt
Mgr. Jan Vecheta, farář
Římskokatolická farnost Domaslavice
Horní Domaslavice 10
739 51 Horní Domaslavice
Mobil: 737 203 843
E-mail: rkfdom@centrum.cz
Web: https://farnost-domaslavice.webnode.cz/
Fara a farní kostel svatého Jakuba Většího se nachází na pomezí Horních a Dolních Domaslavic a tvořily kdysi společné centrum obou Domaslavic. Dvorem fary dokonce prochází katastrální hranice obcí. Vlivem výstavby přehrady koncem 50-tých let začaly vznikat nová centra obcí a kostel s farou se postupně stával periferií. Zásluhou současného faráře otce Jana a farníků však kostel v posledních letech prochází nejenom postupnou rekontrukcí, ale stává se také opět duchovním centrem kde se střetávají obyvatelé obou Domaslavic i dalších obcí Soběšovic, Lučiny a Dolních Tošanovic.
Od r. 1654 spravovali domaslavskou farnost:
P. Adam Maxmilian Jelen (1654-1667),
P. Adam Vojkovský (1667-1685),
P. Pavel Sedlický (1685-1700),
P. Stanislav Gazda (1700-1716),
P. Václav Madey (1715-1732),
P. Valentin Kluska (1731-1759, uvádí se též jako P. Walentin Klasides),
P. Adam Jan Nepomuk Grzegorzek (1759-1785),
P. František Brudna (1789-1803),
P. A. J. Gerich (1803-1814),
P. František Grel (1814-1823),
P. Ondřej Prutek (1824-1836),
P. František Kráčmer (1836-1844),.
P. Filip Habernal (1844-1868),
P. Jan Bitta (1868-1873),
P. Josef Goril (1873-1876),
P. Jan Goril (1876-1886),
P. Jan Ježíšek (1887-1897),
P. František Skotnica (1898-1911),
P. Julius Petr (1913-1925),
P. František Havlas (1926-1957),
P. Evžen Kalisch (1957-1959), zemřel 14.8.2005 v Jablunkově,
P. Antonín Rabel (1959-1962),
P. Ladislav Mikulec (1962-1972),
P. Emil Aleš Gwuzd, OSB (1872-1985), bývalý převor kláštera v Praze-Břevnově,
P. ThDr. Vladimír Poláček (1986-1990), pak odešel do Prešova, kde vykonával funkci děkana na bohoslovecké fakultě,
P. Ing. Pavel Vácha (1990-1994), do r. 2006 sloužil v Ostravě-Kunčičkách, nyní v důchodu,
P. Rudolf Swienczek (1994-1995) z Morávky spravoval farnost excurendo, nyní ve Frenštátě p. R.,
P. Msgre. Doc. ThDr. Vladimír Poláček (1995-2004), pak působil v Místku, zemřel 2.5.2009,
P. Mgr. Jan Vecheta (2004-…).
Zděný farní kostel v Domaslavicích (300 let: 1745 – 2005)
Podle lidové tradice stával kdysi na „Vidíkově“ dřevěný kostelík. Ten však časem ztrouchnivěl a silný vichr, který často vál na Vidíkově, dokončil dílo zkázy tohoto pradávného kostelíka, jemuž jako patron byl vybrán sv. Jakub starší (nebo též Větší).Domaslavští se rozhodli postavit nový dřevěný kostel trochu níže, na místě, kde nyní stojí farní kostel. Možná, že tento dřevěný kostel patřil k nejstarším kostelům na těšínsku, o čemž svědčila stará křtitelnice, jejíž kovové víko mělo mít na sobě letopočet 1305. Ale zcela jisté je datum 1447 a to proto, že je k tomuto datu uváděna farnost Domaslavice. Za časů reformace byl kostel v rukou protestantů. Dne 15. března 1654 byl opět vrácen katolíkům.
V roce 1739 se začalo se stavbou kostela z pevného materiálu, tedy zděného, protože starý, dřevěný kostel byl už nahlodán zubem času a nestačil pojmout tehdejší farníky. Nový kostel byl stavěn tak, že podél všech čtyř stran dřevěného kostela byly vykopány základy a vzneseny stěny vzhůru, zatímco v dřevěném kostele, uvnitř zdí, se konaly stále bohoslužby. Stavba měla i své potíže. Dva patroni (protestanté) Jan Jiří Rusecký z Eywanu, pán na Dolních Tošanovicích, a Erdman baron Markolowsku z Perštýna a Žebráku, pán na Horních Tošanovicích, nechtěli platit částky, které je jako patrony kostela zavazovaly a dokonce si přizvali tehdejší znalce z oboru tesařství, Jiřího Valíčka a Jakuba Skarabelu, aby dokázali, že dřevěný kostel ještě na tom není tak špatně, a že nový kostel není třeba stavět. Světská a církevní vrchnost však nesdílely jejich názor a tak museli i oni, ač neradi a po létech, nakonec ustoupit a požadovanou částku zaplatit. Tím se vysvětluje, proč stavba trvala šest let a postupovala dosti pomalu. Naopak jiný spolupatron, a těch bylo ve farnosti více, pan Jiří Harasovský z Harasu, pán na Horních Domaslavicích, energicky podporoval stavbu a nebyl skoupý na groš.
Stavba zděného kostela byla ukončena r. 1745 a později se pořizovalo vnitřní vybavení. Kostel byl postaven, ale bez věže, která byla dostavěna v r. 1806. Posvěcení nového kostela se konalo 12. srpna 1759. Světil jej vratislavský kníže – biskup Schaffgotsch (podobně jako několik dalších zděných kostelů na těšínsku). V době, kdy se stavěl zděný kostel, byl v Domaslavicích farářem velmi horlivý kněz a farář P. Valentin Klasides, od r. 1732 do r. 1759.
Z dřevěného kostela se zachoval jedině obraz sv. Filipa a sv. Jakuba, který se původně nalézal v boční dřevěné kapli, postavené na epištolní (pravé) straně, kterou dal v XVII. století (před r. 1688!) postavit Filip baron Saint Genois. Ještě r. 1808 byl v této kapličce zvon s gotickým nápisem „Ave Maria gratia plena“, o němž však dnes již nemáme žádnou zprávu.
Nový kostel byl zasažen požárem od Dřevěné fary v roce 1773, dne 30. března, kdy farář P. Adam Jan Nepomuk Grzegorzek jel rychle zaopatřit nemocného pana Janušovského na Dolní Domaslavice a v maštali zůstal starý, slepý kůň, který kopl do zapomenuté lampy a tak začal požár. Při tom shořely na faře i všechny matriky, dokumenty a knihy.
Za P. Josefa Angela Gericha, v roce 1806 byla postavena věž kostela. Její báň, podle zápisu ve věžní báni, měla být měděná a pozlacená a též kříž měl být ozdoben a pozlacen. O tom se však již nemůžeme na vlastní oči přesvědčit, ani o tom, jak vypadal tehdejší zděný kostel z roku 1745. Došlo totiž k požáru v roce 1892 (25. 8.) za pana faráře P. Jana Evangelisty Ježíška. Z pamětní listiny, uložené do báně na věži nynější, z 30. 9. 1893, kdy byl kostel postaven a upraven do dnešní podoby, se dovídáme:„To před rokem, dne 25. srpna 1892 v noci okolo 10. hodiny večerní vypukl požár a za krátkou chvíli všecké farní budovy i drahý stánek Boží stály v hrozném ohni. Zhoubný živel požíral neodolatelně vše, až nám zanechal jen pustotu a zříceniny. O jak přehrozný, srdce rozrývající byl pohled, když padající zvony poslední krát zahučely a kříž na věži chrámové se zvolna skláněl až spadl. A my tu stáli se sepjatýma rukama, plačíce a hořekujíce při spáleništi, jako Jeremiáš s židy nad shořelým Jerusalémem. Co z nás bude? Kam se podíme? Jak zase kostele, jak věže, jak zase potřebných budov farních nabudeme? A hle! Když židé teprve po 70 letech mohli na novo budovat město a chrám Páně, nám poskytl Otec nebeský, který umí ranit, ale též konejšit, té nezasloužené milosti, že sotva je po roku a již k radostnému konci se blíží stavba kostela a farních budov. A co je příčinou tohoto radostného obratu? Nic jiného, než učinlivá, obětavá láska křesťanská k bližnímu, kterou předobrý Bůh nám dobrodince hojné vzbudil a nám pomáhal.“ napsal P. Ježíšek, vlastenecký kněz a tehdejší farář.
Jeho nástupci pokračovali ve zvelebování farního kostela. P. František Skotnica na počátku našeho století nechal kostel vymalovat, vydláždit a pořídil obrazy křížové cesty a Boží hrob. V létech 1975 – 1985 byl zde farářem P. Aleš Emil Gwuzd OSB, bývalý převor kláštera sv. Markéty v Praze – Břevnově, který provedl opravu a úpravu kostela do dnešní podoby.
Kostel žije a umírá s farností, s tím živým chrámem Božím. Mnoho historických budov v Domaslavicích už skončilo svůj „život“ a není po nich stopy. Třistaletá stavba kostela „žije“ dál a slouží věřícím.
farníci s otcem Janem probouzejí kostel do nové krásy