Menu
Obec Dolní Domaslavice
Dolní Domaslavice
Oficiální stránky obce Dolní Domaslavice

Do roku 1956


Založení a činnost požárního sboru

Jan Stašek - první starosta hasičů  v Dolních DomaslavicíchVlastním podnětem k založení požárního sboru ve zdejší obci byl požár dřevěného domku hrobníka Barana v Horních Domaslavicích v roce 1907. Tento požár ohrožoval řadu soukromých i veřejných budov v okolí, jako obchod Františka Koláře, tehdejší budovu Jednoty, starou poštu, školu u kostela, faru, samotný kostel i hospodářské budovy. Tu si teprve naši předkové uvědomili, že je třeba novým způsobem zdolávat ničivý živel v obci.

A tak dne 9.ledna 1908 se sešli v hostinci Jana Staška v Dolních Domaslavicích místní občané a na ustavující valné hromadě byl založen první hasičský sbor v obci v počtu 34 členů. Prvním starostou sboru byl zvolen Jan Stašek, hostinský v Dolních Domaslavicích, velitelem František Kulendík, řídící učitel, podvelitelem František Palarčík z Horních Domaslavic, pokladníkem František Kolář, obchodník v Horních Domaslavicích a jednatelem Roman Filípek, správce školy na Volovci. Někteří členové byli ze Zavadovic a Dolních Tošanovic. Proto se usneslo na názvu Sbor dobrovolných hasičů v Dolních Domaslavicích a okolí. . V  této části Těšínska to byl první český sbor v regionu  Z jeho iniciativy a přímé pomoci byly založeny další české sbory a to v Komorní Lhotce, Dobraticích, Hnojníku, v Hor. A Dol. Tošanovicích,Oldřichovicích, Tyře, Řece, Stříteži, Třanovicích aj. Zde mladí členové dolnodomaslavického sboru  spolu působili k založení jmenovaných sborů, ať cvičením nebo jinými akcemi.

Nově zvolený výbor dolnodomaslavické hasičské organizace měl dvě možnosti. Přijat německé velení, a tak mít zajištěnu finanční pomoc proněmeckého hejtmanství, nebo ponechat si české velení a vzít na sebe celé finanční břemeno, které jistě nebylo malé. Sbor přijal druhou možnost, možnost obtížnější, ale čestnější. Vlastní financování, sami si zajistit potřebné peníze na všechny hasičské potřeby, které nutně sbor potřeboval, jako čtyřkolová stříkačka s příslušenstvím, výstroj a výzbroj pro třicet mužů. Ta v té době stála na 3.600 velice hodnotných rakouských korun. Přitom sbor dostal jako zemskou subvenci jen 600 K. Zbytek chybějících peněz se splácel, jak se dalo. Z darů jednotlivců, z příjmu ze zábav. Aby mohl sbor vyplatit firmě požadovaný obnos za stříkačku, musel si vypůjčit v místní kampeličce i peníze na Jana Staška.Ruční čtyřkolová stříkačka byla slavnostně dána do provozu již v roce 1908.

Hostinec Jana Staška Zápis z ustavující valné hromady 9.ledna 1908Zápis z ustavující valné hromady 9.ledna 1908Zápis z ustavující valné hromady 9.ledna 1908Zápis z ustavující valné hromady 9.ledna 1908

Dovoz stříkačky k požárům byl zajišťován koňskými potahy za mírný poplatek sedlákům. Protože sbor neměl pro její uskladnění postaveno hasičské skladiště, byla tato stříkačka nejdříve v umístěna ve školní kůlně, později ve farské stodole a ve stodole pana Sojky. Bylo nutno uvažovat o stavbě hasičského skladiště neboli zbrojnice. Rok po založení sboru, v roce 1909, začalo se stavět první dřevěné hasičské skladiště, ještě bez věže. Pozemek pro stavbu daroval starosta sboru Jan Stašek. Bylo to vedle okresní cesty u domu Hynka Tvrdého, dnes v zátopovém pásmu přehrady. Skladiště bylo postaveno na betonových základech a stálo všehovšudy jen 1.000 rakouských korun. Také tento obnos půjčil sboru na své jméno Jan Stašek. Skoro všechny práce dělali členové zdarma. Před stavbou skladiště došlo ke sporům o místo, kde má stát. Dolnodomaslavští členové je chtěli mít uprostřed své obce, Hornodomaslavští zase chtěli, aby se stavělo na hranici obou obcí, na farských pozemcích. Koňmo tažená stříkačka - tato byla  zakoupena počátkem 70-tých let v  Kunčicích pod OndřejníkemVětšina členů však rozhodla ve prospěch obce Dolní Domaslavice.

Za první světové války činnost sboru ochabla úplně, většina členů odešla na vojnu a do války, ve sboru zůstali jen přestárlí, kteří byli přetěžování jinými povinnostmi v obci.

 

Hasiči za meziválečné republiky

Hasičský sbor v Dolních Domaslavicích  při oslavách 25 let v roce 1933Teprve po první světové válce nastalo zase oživení sboru. Přibývali noví členové z řad průmyslových dělníků. Ti zaváděli pokrokové novoty jako schůze, přednášky, nacvičovali divadlo, pořádali různé kurzy, zájezdy a samozřejmě i taneční zábavy.V roce 1919 měl sbor již 51 členů.  V této době lze pozorovat oživení činnosti sboru na poli kulturním i vzdělávacím. Členové výboru jsou posílání do dvoudenních kurzů pořádaných župní školou v Dobré. Bylo započato s odebíráním odborného časopisu „Hasičské rozhledy“. Zvyšuje se počet svazků v hasičské knihovně. V roce 1923 se hudebníci dechové hudby ze Soběšovic, jejíž kapelníkem byl Alfréd Kičmer, se rozhodli vstoupit do hasičského sboru a vystupovat jako hasičská hudba.Novým velitelem sboru byl zvolen bratr Josef Nogol, neobyčejně schopný člověk. Přičinil se o ustavení družstva žen, první případ v okolí. Přitom byl první návrh fotona přijímání žen do hasičské jednoty vznesen již v r. 1919 br. Sojkou Dominikem, členem výboru, jinak řídící učitel. V r. 1925 se hlásili první členové do samaritánské stráže. Počátkem roku 1925 se ujal funkce starosty  Völfel Vratislav V roce 1927 zvolen starostou Alois Lehnert. na župní hasičské slavnosti hrála hasičská hudba závodního sboru z Lipiny. Slavnost pozdravil okrskový náčelník I. okrskové hasičské župy Těšínské p. Golberger.Frýdecká župa ale nevyslala žádné zástupce. Na slavnosti poprvé vystoupili domaslavští hasiči se sekerkovým cvičením, které mělo neobyčejný ohlas u publika. Sbor měl tehdy 51 členů, z toho 41 činných.

Slavnost předání hasičského skladiště 1926Neuplynulo ani sedm let a hasičský sbor se na své výborové schůzi 22.srpna 1925 rozhodl, že přikročí ke stavbě nového zděného hasičského skladiště. Se stavbou se začalo v roce 1926. Pozemek na toto skladiště daroval za výměnu starého místa Alois Lehnert. I zde se našla celá řada dobrovolných pracovníků, kteří svou prací i materiálem pomáhali stavět. Zemědělci pomáhali svými potahy, dělníci svou prací. Obec Dolní Domaslavice si dala do rozpočtu na stavbu 9.000 Kč na tři roční splátky, hasičský sbor měl z příjmů ze zábav a divadel ušetřeno 15.000 Kčs. Hasičské skladiště bylo postaveno za čtyři měsíce. Velkou většinu prací prováděli místní občané. Zednickou práci vedl Nogol Josef, tesařskou Špok František. Celkový náklad na stavbu činil 26.143 Kč 59h. Slavnostní otevření požární zbrojnice se konalo 29.srpna 1926 za účasti sborů z místa i okolí a  mnoha  místních obyvatel. V roce 1928 byla do zdi zasazena pamětní deska obětem první světové války.

Fotografie z slavnostního předání skladiště spojeného s odhalením pamětní desky padlým  v 1.sv.válce /tato deska je dnes na současném hasičském domě/Fotografie z slavnostního předání skladiště spojeného s odhalením pamětní desky padlým  v 1.sv.válce /tato deska je dnes na současném hasičském domě/Fotografie z slavnostního předání skladiště spojeného s odhalením pamětní desky padlým  v 1.sv.válce /tato deska je dnes na současném hasičském domě/Fotografie z slavnostního předání skladiště spojeného s odhalením pamětní desky padlým  v 1.sv.válce /tato deska je dnes na současném hasičském domě/Fotografie z slavnostního předání skladiště spojeného s odhalením pamětní desky padlým  v 1.sv.válce /tato deska je dnes na současném hasičském domě/

 

Výbor hasičského sboru - 1937Za první republiky bylo v obci i v okolí mnoho požárů. Nebylo tudíž divu, že stará ruční čtyřkolová stříkačka již nevyhovovala a opotřebovala se. Proto často místní sbor uvažoval o zakoupení motorové stříkačky. Až na výroční členské schůzi dne 31.ledna 1937 se členové sboru usnesli, že zakoupí novou motorovou stříkačku v ceně 16.000 Kč. Protože sbor měl na hotovosti jen 8.651 Kč, rozhodl se na zbytek učinit půjčku na jméno Dudek Josef a Koběluš Josef.Slavnost předání motorové stříkačky připadlo na den 14.srpna 1938, kdy se oslavovalo i třicetileté trvání požárního sboru, za početné účasti místních občanů a okolních hasičských sborů. Místní sbor měl tehdy 28 členů. Když byla slavnost v nejlepším, strhl se nad krajem silný liják, ale slavnost nenarušil. Sbor si zajistil dva sály, kde se v zábavě mohlo pokračovat.Hasiči se však z nové stříkačky dlouho netěšili. Jen dva měsíce. Přišel zábor regionu Polskem, rozdělení obce novou státní hranicí s Polskem, později s Německem.

V roce 1933 oslavil sbor 25 letV roce 1933 oslavil sbor 25 let

 

Hasiči za polské a později německé okupace

Činnost hasičského sboru však za druhé světové války nebyla žádná. Okupanti se sice pokoušeli požární sbor v obci utvořit,poslali do obce pro ně i vojenské helmy, ale nadarmo. Pro odpor našich občanů k založení nedošlo. Staré hasičské nářadí po celou dobu války pečlivě opatroval Karel Buchta s nadějí, že ho po osvobození bude zase třeba. V západní, české části obce vyvíjel hasičský sbor větší činnost.V roce 1940 byla zakoupena nová motorová stříkačka a u hospodářské budovy Štěpána Bártka v Kocurovicích bylo přistaveno s pomocí občanů provizorní hasičské skladiště.

 

Hasiči po 2. světové válce

Po osvobození v květnu 1945 došlo k rušné práci v obci i v požárním sboru. Rychle se opravovalo, co bylo okupanty zničeno a zanedbáno. Došlo také k obnovení požárního sboru. Jeho prvním činem bylo postavení pomníku padlým rudoarmějcům na místním hřbitově z výtěžku sbírky, kterou provedli mezi místními občany. Dne 11. listopadu 1945 hasiči z bývalé české i německé části obce v průvodech, jdoucích k sobě po dlouhé době symbolizovali sjednocení hasičů v jednom sboru.Bylo to spojeno s oslavou odhalení pomníku rudoarmějců. Z bývalé české strany obce vedl pruvod Viktor Kulhánek s Josefem Nogolem a z německé strany Karel Buchta s Aloisem Lehnertem. Odhalený pomník byl první, který v republice pietně uctil památku padlých rudoarmějců. Byl postaven z iniciativy velitele Josefa Nogola. Tak projevili členové požárního sboru svou vděčnost a dík za osvobození. V roce 1946 zakoupil sbor pamětní desku obětem druhé světové války, kterou nechal připevnit na zdi požární zbrojnice.
 V roce 1947 hasičský sbor zakoupil starší nákladní vůz, který byl dán do generální opravy, kde byla provedena nová karoserie. Celkový náklad na opravu a předělání starého vozu činil 186.000 Kč tehdejší měny, který měla přibližně kupní sílu jako dnešní měna.

 

Následky výstavby přehrady na hasičský sbor

Fotografie hasičské zbrojnice počátkem  50-tých let. Do počátku demolice již  mnoho času nezbývá.Následkem stavby Žermanické přehrady byla v roce 1956 obec opět rozdělena. Západní část obce D.Domaslavice a západní část obce Soběšovice, které byly od původních obcí odděleny vodou přehrady, se spojily v novou obec, Lučinu. Autorem tohoto názvu byl požární velitel Josef Nogol, který byl mimo jiné i zakládajícím členem sboru. Funkci vykonával současně se starostou sboru Viktorem Kulhánkem, který byl zvolen v roce 1949. Rozdělením obce došlo i k rozdělení všech organizací včetni hasičské. V obci Lučina se utvořil nový požární sbor, kterému Vodohospodářské stavby postavily novou požární zbrojnici, ONV dodal požární auto se vším příslušenstvím a vybavením. Tímto polovina bývalých dolnodomaslavických hasičů vstoupila do v nově založeného sboru v obci Lučina. Stav členů požárního sboru v Dolních Domaslavicích po rozdělení byl 22.

Dolnodomaslavský sbor byl na tom hůře. Bylo třeba opět začít od počátku již proto, že stará požární zbrojnice ležela v zátopovém pásmu. Členové sboru museli starou požární zbrojnici sami rozbourat. Materiál z bouračky odvezli, aniž vědili, kde a kdy se bude nová požární zbrojnice stavět.Motorovou stříkačku, požární vůz i protipožární zařízení odvezli do děravé stodoly u paní Vaculové na Volovci, do stodoly, kterou bylo třeba nejprve opravit
Za této situace došlo k volbě nového výboru na valné hromadě 14. ledna 1956, před kterým se hromadila spousta práce. Do nového výboru byli zvoleni tito členové: předsedou sboru Menšík Daniel,první velitelem Buchta Karel, druhým Obluk Josef. Dále byli do výboru zvoleni Moravec Alois, Valošek Eduard, Guziur Bedoich, Oborný Augustin, Oborný Bohuslav, Guziur Albert, Mintěl František, Postuvka Pavel, Peter Jan a Jungová Marie.Sbor i v této době patřil k nejlepším společenským složkám v obci a stále rozšiřoval svou členskou základnu, která ke konci r. 1965 měla 100 členů, z toho 18 žen.

Protože od roku 1956 k obci Dolní Domaslavice patří i osada Zavadovice, stručně se zmíníme o práci jejich sboru. Požární sbor v Dolních Tošanovicích byl založen v roce 1932. Podle obecní kroniky za celou tuto dobu na Zavadovicích, za celých 23 let, hořelo jen jednou, a to v roce 1952, kdy vyhořela stará dřevěná stodola Štěpána Sobka. V roce 1956 po připojení Zavadovic členové sboru z Dolních Tošanovic, kteří v Zavadovicích bydleli, stali členy sboru v Dolních Domaslavicích.

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Počasí

dnes, úterý 15. 10. 2024
zataženo 12 °C 7 °C
středa 16. 10. zataženo 14/6 °C
čtvrtek 17. 10. jasno 14/6 °C
pátek 18. 10. jasno 16/6 °C